Jak jsem se stala vílou

Ráno jsem se vzbudila a šla jsem za rodičmi. Najdedla jsem se a šla jsem s mým králíčkem Kikem do parku. V parku Kiko běhal a mě strašně svrbila ruka. Sevřela jsem jí do pěsti a druhou rukou jsem si jí zmáčkla na zápěstí. V tu chvíli mě začla svrbět druhá ruka a přeneslo se to na záda. Nevím přesně co, ale něco mě táhlo za soubojem mezi nějakou vílou, a ne moc velikým, divným obrem. "Kiko! To je víla!" vykřikla jsem, a ten obr s vílou mě zaslechly. Víla se pootočila na mě a obr jí zasáhl. Víla spadla na zem a já k ní přiběhla. "Jsi v pořádku?" zeptala jsem se.
"Ano jsem, ale...pozor!" řekla neznámá víla v oranžovém oblečení se stříbřitě modrou holí, když uviděla, že na nás obr běží. Já jsem se hned otočila, ale už jsem to nestihla. Obr mě odhodil a já dopadla ke kořenům stromu. Asi poprvé jsem si uvědomila, co je to bolest. Bolela mě a pálila ta místa, která mě svrběla. Obr měl pomocníky nějaké tvory. Ty chtěly vzít té víle hůl. Já jsem před ní jen tak tak doběhla natáhla jsem na ně ruku a z ní mi vytriskl rudý plamen ohně. Nevěřila jsem, že jsem to udělala já. Vlastně ani nevím, proč jsem tu ruku natáhla. Tvory to odhodilo a byli celý spalení. Když se víla zvedla, pomohla mi tak, že kouzlem svalila obra na zem. "To máš za to, ty obře!" zvolala víla "Jo a jsem Stella."
"Já jsem Bloom." řekla jsem. Obr mezitím vstal a já se na něj zase pokoušela zaútočit. Dala jsem ruce, tak jak mi Stella poradila a najednou se z obra kouřilo. A já? Já jsem se proměnila na vílu. Obr hned zmizel a já se Stellou jsme se staly kamarádkami.